V rámci projektových dnů se naše skupina vydala na třídenní putování s koly, na lehko. Všechny věci, krabice s jídlem, stany, dřevo na oheň apod. nám všechny dny vozil autem Laďa Dulava. První den jsme vyráželi ze školy přes soutok Bečev ve Valašském Meziříčí, Teplice nad Bečvou až do kempu v Hranicích na Moravě. Úsek to byl velmi zajímavý nejen krásami okolní krajiny, ale i poznáváním vlastních kol, práce s nimi, včetně nejrůznějších oprav a úprav. Zjišťováním, že máme svaly a kosti na těle, o kterých jsme jen tušili a pak úkol největší jet ve velkém pelotonu a udržovat tempo tak, abych neohrozil ostatní. Dnešní den nás doprovázel pan zástupce, což byla vítaná pomoc. Naše kroky se rozdělily v Teplicích. Po oplatcích a doplnění tekutin jsme šli zkoumat zdejší podzemní aragonitové jeskyně. Nutno dodat, že paní průvodkyně z nás byla zpočátku dost zaskočená, prý jsme tak veselí, že zapomněla slova prohlídky a začínala několikrát znovu. Po příjezdu do kempu následovala stavby stanů a vaření večeře. Každá trojice si ji uvařila na svém vařiči. Večerní oheň, hra a zpěv u kytary dnešní den zakončil. Celým večerem se v určitých intervalech nesl zvuk projíždějících vlaků. Druhý den byl dne výzev. Čekala nás trasa z Hranic přes Lipník nad Bečvou, Helfštýn, Přerov, Troubky a kemp Chrbov. Dlouhá to trasa s největším převýšením za celé tří dny. Zvládli ho všichni, někteří vyjeli, někteří vytlačili, ale hrad dobyli všichni. Po prohlídce hradu s paní průvodkyní, zbyl i čas na vlastní objevování zákoutí hradu a věží. Sjezd byl rychlý a na jeho konci nás čekalo posilnění v podobě pizzi. Cesta do Přerova ubíhala rychle, po rovince, trošku nás brzdil silný protivítr, ale bylo se na co dívat. Zážitkem se stal i průjezd Přerovem. Dlouhý den zakončil náš vjezd do kempu Chrbov a rutina (stany, večeře), hry, brzká tma a neúnavná energie některých jedinců ????. I poslední závěrečný den nás budilo slunce. Pohoda. Ale ta trvala jen do té doby, než jsme zjistili, že v noci nám někdo sebral ze stolu vařič, nůž a zkoušel pevnost našich zámků na kolech. Naštěstí zámky odolaly a my se mohli opět v pohodě vydat na nejkratší úsek našeho putování zakončený v Kroměříži. Tam nás čekal oběd na Arcibiskupském gymnáziu, naložení kol do aut, výstup na věž zámku a nádherným výhledem na centrum města, zmrzlina a vlak, který nás odvezl na Vsetín. Naše putování skončilo, kde začalo, ve škole. Celkem ujeto cca 122 km a pouze jeden úraz
